Prázdné letiště
Není nic děsivějšího než prázdné letiště. Nebo jinak - není nic příjemného být na prázdném letišti. Sám. Vidíte světla, leccos leckde bzučí, na check-inech běží počítače, ale za přepážkou nikdo není. Kontrolní zóna, než vás vpustí ke Gates, je sice plná skenovacích rámů a posuvných pásů, ale kontrolora nevidíte. Je to trochu divné nebo hodně divné? Přichází otázky a jemné mrazení v zátylku. Někde jsem už něco podobného viděl... Noční můra? Film? Časožrouti! Knížka? Ten zatracený Stephen King!
Každopádně zjišťujete, že jste vlastně naprosto stádní člověk, i když byste to o sobě nikdy neřekli. Co mám dělat? Mám počkat, až někdo přijde? To přece není možné, aby tu nikdo nebyl! Však on se někdo objeví... I kdyby další vylekaný turista zmatený z prázdnoty na mezinárodním letišti. Ve dvou se to lépe táhne. A rozhoduje, že? V nejhorším to nebude jenom na vás. A taky neumřete sami, hm? Za dvě hodiny mi letí letadlo, už dávno má fungovat check-in... Ale ten kufr je vážně těžký. S tím daleko neutečete. Jenže v něm máte vlastně všechno! Oblečení, boty, kartáček na zuby, vzpomínkové předměty... Páni, přece nepřijdete o ten diář od kamarádů na rozloučenou před dlouhou cestou! Přichází přehodnocování. O oblečení vlastně nejde, pokud nebylo extrémně drahé nebo dárek od někoho vám drahého.
Hodina a půl... Jako správný Čech jste si doteď s tím druhým turistou vyměnili leda tak pohled a pokrčení ramen. Teď už ale začíná jít do tuhého, takže promluvíte - a dokonce jako první! Kostrbatá i nekostrbatá angličtina funguje - je vám líp. "Somebody must come," uklidňuje vás Asiat větou, které se snaží sám věřit.
A on se někdo objeví. Odbaví vám kufr, který je moc těžký, takže musíte doplácet. Vzápětí vám zabaví drahou toaletku, protože jste ji zapomněli dát do průhledného sáčku (v tom stresu z prázdna), a beztak má 120ml, což je přesně o 20ml víc, než si smíte vzít na palubu. V rámu navíc pískáte ostošest, takže za kratičkou dobu zjišťujete, že na letišti je více lidí, než jste si kdy přáli vidět. Kdybyste se bývali vykašlali na tu prázdnotu, tak...
...byste pravděpodobně leželi pod mohutným securiťákem a byli podezříváni z terorismu. Vyčkávat vlastně ale není tak špatné. Nebo ano? Každopádně si vzpomenete na babičku a její věčné: "To víš, holánku, líná huba..."